KVĚT MAGNOLIE

Moody předkládá vyprávění lidí, kteří svou smrt prožili a jsou schopni o ní i mluvit. Na druhou stranu poukazuje na to, že lidský mozek není zdaleka tak probádaný a vyprávění těchto lidí nemusí být věrohodné. O našem vědomí toho víme velmi málo, nejsme si ani jisti, kde je v mozku lokalizováno. Není jisté, že vědomí žije po odumření mozku dále. Ale spekulovat o tom přece můžeme. Nikdy se nedozvíme, jak to je, dokud žijeme a po smrti to zase nemůžeme nikomu sdělit, protože nám chybí ta hmota, která nám propůjčí cítění a myšlení. A jsme zase tam,kde jsme byli. Proto musíme, ať chceme nebo ne, důvěřovat lidem, kteří tuto zkušenost mají, a to, že se s námi o to rozdělí, obohacuje nejen nás, ale hlavně ty, kteří toto sami prožili ...

Vždycky se chtěl podívat do Austrálie. On tam byl, viděl písečnou pláž, stromy, přírodu a co ho nejvíce upoutalo, byla rostlina s jednoduchým květem bez listů, podobná magnolii. Dle jeho slov, je to ta rostlina, která umí vyléčit tu strašnou, dnes zatím nevyléčitelnou nemoc - rakovinu.