Archiv
Nalezené příspěvky
Dávejme si dárky navzájem ...
Buďme laskaví k druhým, nejlépe k úplně cizím lidem. Můžete udělat cokoliv - pomoci s nákupem, povzbudit slovem nebo se jen usmívat. Rozdávejte úsměvy, budete se cítit šťastnější.
Pojďme společně hrát tuto hru. Pravidla hry už přece znáte, kdo z Vás začne ... ?
Pocity I.
Ano, on je normální muž, zajištěný snad také, ale ona chce někoho pouze pro sebe. Trávit společné chvíle, ať jsou dobré nebo špatné, ale on má ženu. Proč musí být vždy ta druhá? To jsou otázky, na které nelze jednoznačně odpovědět. Je to jejich život a opravdu jí nezávidím.
Pocity II.
Když už se smířila s tím, že muž, který jí nedávno vyznal lásku, jak si to ani ve svých tajných dětských snech neuměla představit, je najednou nějak mrtvo... Nechtěla si připustit, že by ji někdo mohl takto milovat. "Mám na tu lásku vůbec právo?", říká si: "Je to láska nebo jen sympatie a něco si namlouvám?" stále si klade podobné otázky.
Piš o pocitech, to lidé potřebují ...
Jeden kamarád a moje vrba mi tehdy řekl: "Piš o pocitech, to lidé potřebují ...". Vím, že ano. Trvalo mi to dlouho, než jsem si své pocity nenechala jen pro sebe. Je pravda, že jsem tím pár lidí blízkých i přátel překvapila. Překvapuju sama sebe nebo se i děsím, co jsem to ze sebe dostala ven, "kde se to ve mě bere?".
Byla jednou malá holčička ...
... narodila se ona, potom její další sestry. Společně vyrůstaly s láskou. Vyrůstaly v úplné rodině, to znamená s maminkou a tatínkem. Avšak v životě se stává, že si jejich rodiče již neměli co říci a rozešli se. Jak bylo holčičkám? Zeptal se jich někdo, jak se ony cítí? Jaké mají přání a touhy?
