Život je dar
Co mě napadne, když vyslovím slovo budoucnost? Asi to, že si nikdo nemůže být jistý, co ho v příštích okamžicích čeká a na co se má připravit. Budoucnost je jedna velká nejistota, kterou může každý člověk chápat po svém a na každém z nás je, jaká vlastně bude a jak ji svým chováním a jednáním ovlivníme.
Život je dar, co dostaneš, aniž by se Tě ptali, jestli ho chceš. Nemůžeš ho odmítnout, prostě ho musíš žít. Protože dárky se neodmítají a nevracejí se. Ať se Ti to líbí nebo ne, musíš se s tím naučit žít. Je to zvláštní, ale dává to smysl.
Naučili jsme se žít se životem, ale ne sami se sebou. Žijeme se životem, ale nechápeme ho. Proč tu vlastně jsme? Co je naším úkolem na tomto světě? Je na světě někdo, kdo chápe život a vše, co k němu patří? Přesvědčil by mě a Vás o pravdivosti svých slov? Jeho pravda přece nemusí být pravdivá i pro mě. Je to subjektivní a individuální názor. Každý z nás jsme ovlivněni spoustou věcí, jako například rodinou, výchovou, náboženstvím.
Proč každý chce znát smysl života? Nemusím se naučit žít se smyslem života, ale se životem samým. Mít ho ráda, smířit se s ním, přijmout ho. Žít ho se svými blízkými a brát jej takový, jaký je. Život je dar a říká se: „Darovanému koni na zuby nekoukej!“
Mohla bych někomu začít přednášet o pozitivním myšlení, ale pokud já sama tomu neuvěřím, neuvěří mi ani nikdo jiný. Všechny překážky, problémy, úskalí a křivdy, které se v mém životě objevují a týkají se mě, jsou důležité pro mne. Lidem okolo mne však mohou připadat malicherné a zbytečné, protože oni mají zase své křivdy a překážky.
I malé dítě, kterému vezmou hračku, pláče a má pocit, že nic horšího neexistuje. Pokud dítěti hračku vrátí, bude si spokojeně hrát a radovat se z poznání, že to auto jezdí dopředu a dozadu. Proč si ale dospělý uvědomuje pouze to, že auto neměl a neuvědomuje si skutečnost, že pokud si s ním může hrát právě teď a jak bude chtít dlouho, ho vůbec nezajímá.
Myslím, že se zbytečně zabýváme tím, co nemáme. V létě je nám moc horko, v zimě zase moc zima, na jaře sluníčko hřeje málo a na podzim moc prší a je bláto. Kdyby nám nikdy nebyla zima, nepoznáme, jak je nám teplo. Proč se neumíme radovat z toho tepla? Musíme se naučit i ve špatných věcech vidět to dobré, protože stále se zlobit a mračit se nemá smysl. Když se budeme i v těžkých chvílích našeho života usmívat a radovat se z maličkostí, vše půjde snáze. Každodenní stres provází většinu z nás na cestě životem. Myslím si, že se bojíme toho, abychom se náhodou neocitli na nižším společenském žebříčku, a tím se náš život stal méně pohodlným.
Každý si jistě občas klade otázku, proč je někdo úspěšnější než já, proč má ten druhý na to či ono výjimečné nadání, proč pouze já musím tvrdě dřít pro zanedbatelnou odměnu? I já se někdy nad touto otázkou zamyslím, ne abych si chtěla stěžovat, ale abych pochopila, že bez píle a sebeobětování ničeho nedosáhnu. Velice často se odvrátím k příjemnějším věcem, ale pokud mě v mých úvahách někdo podpoří, dokáži se věnovat pouze jedné věci, například studiu. K takovému jednání mě dokáže přinutit pouze velmi zhoršený prospěch a hrozba možných problémů v budoucnosti.
Peníze, úspěch, zdraví a láska – to jsou slova, která každý den posloucháme. Slova, která oslovují každého z nás. Každý má samozřejmě jinou představu o významu těchto slov. Podle toho, jak si každý vyloží význam, vytvoří si vlastní žebříček hodnot. Peníze, úspěch, zdraví, láska: v reálném světě vlastně nemohou existovat jeden bez druhého. Ne od každého je vždy dostatek, ale s tím už se musíme nějak smířit, zamyslet se nad sebou samými a zkusit udělat pár kroků k lepšímu.
Obyčejný úsměv, smích, legrace. Spousta z nás nechápe, co může být na jednom úsměvu tak účinného. Z vlastní zkušenosti ale vím, jak je strašně složité usmívat se na ostatní, když je nám samotným úzko. Smích je totiž mnohem lepší a účinnější, než všechny léky světa!
Jaká je vlastně moje představa o budoucnosti? Mohla bych říci, že to jsou peníze, úspěch, zdraví a láska. Já na prvním místo řadím lásku, ať už mateřskou, lásku mezi dvěma lidmi nebo lásku k rodičům. Druhé místo mého žebříčku hodnot obsadilo zdraví. Někdo ho má velmi málo nebo vůbec, ale o to víc si ho váží. Samozřejmě jsou mezi námi jedinci, kterým na zdraví tolik nezáleží, ale jednou určitě poznají nemoc u svých bližních nebo u sebe samých a přehodnotí svůj způsob života. Třetí v pořadí je pro mne úspěch. K našemu úspěchu nestačí jen talent nebo nadání. Jen na nás záleží, jak se svým životem naložíme a jakou cestou se budeme nadále ubírat. Celá tato úvaha měla potvrdit citát G. Bruna: „Ve vlastní hrudi jsou hvězdy osudu“. Skutečně bychom nenašli nikoho ze slavných lidí, kdo by ke své slávě přišel jinak, než sebeobětováním a trpělivostí. To by jsme si měli uvědomit, neboť téměř každý z nás by mohl být na jejich místě, kdyby byl ještě více snaživější a trpělivější.
