KVĚT MAGNOLIE

Před domem na nevelké zahrádce, pokryté sněhem, začaly pučet bledule a sněženky. Za nízkým plotem u boudy se rozštěkal starý vlčák a ze sanitky, která právě zastavila, vystupuje maminka s nedávno narozeným synem Honzíkem. Z domu vyšel novopečený otec Bohouš a vítá se se svou ženou. Vše nasvědčuje tomu, že rodinu stmelil právě narozený Honzík, ale opak je pravdou. Bohouš si svého druhého syna zamiloval, ale prvního Vaška nenáviděl. Možná, že ho měl svým způsobem rád, ale nikdy mu to nedal najevo.

Jsem zároveň ta, co řve a brání druhé, ta  co jim pomáhá, 

Jsem ta co miluje a také chce lásku přijímat ...

Jsem ta, co chce žít a ne přežívat ...

 Nikdo nepřijde, aby vaše dávání omezil. To musíte učinit sami. To, co často nazýváme velkodušnou pohnutkou, je někdy jiné jméno pro výstřednost a nespravedlnost k někomu jinému. 

(Prentice Mulford, O MYSLI)

Chodila již s ranní rosou, nohou bosou do lesa, kde naslouchala jemnému zpěvu lesních ptáčků či ostrému krákání starého moudrého havrana Matouše, který jí byl jediným přítelem. Matouš byl obyčejný lesní krkavec, který žil uprostřed lesa na jednom mohutném dubu a s malou Karolínkou trávili mnoho společného času vyprávěním o životě zvířátek v lese, bylinkách, stromech a lesních plodech, které tu všude rostly.

Jak se měnila Karolínka, měnili se také i lidé, kteří jí obklopovali. Zažívala se svým pohádkovým skřítkem mnoho krásných prožitků. Objevovali spolu přírodu, vlastnosti, ukryté ve svém nitru, o kterých sami nevěděli, a tím se od sebe navzájem učili.

... byla jedna Duše, která se na "onom světě" nebo chcete-li, v jemnohmotnosti na svůj pozemský úkol, připravovala a vybrala si místo a rodiče, kde by po vtělení nalezla ty nejlepší podmínky pro odčinění svého karmického dluhu ...

Uděláme-li nějaké rozhodnutí ze strachu, nepřinese nám nic dobrého, i když jeho záměr byl vyhnout se nějakému nebezpečí.