Archiv
Nalezené příspěvky
Miluj sebe ...
Nikdo nepřijde, aby vaše dávání omezil. To musíte učinit sami. To, co často nazýváme velkodušnou pohnutkou, je někdy jiné jméno pro výstřednost a nespravedlnost k někomu jinému.
(Prentice Mulford, O MYSLI)
Jak to bylo doopravdy ...
Chodila již s ranní rosou, nohou bosou do lesa, kde naslouchala jemnému zpěvu lesních ptáčků či ostrému krákání starého moudrého havrana Matouše, který jí byl jediným přítelem. Matouš byl obyčejný lesní krkavec, který žil uprostřed lesa na jednom mohutném dubu a s malou Karolínkou trávili mnoho společného času vyprávěním o životě zvířátek v lese, bylinkách, stromech a lesních plodech, které tu všude rostly.
Cesta sama k sobě
Jak se měnila Karolínka, měnili se také i lidé, kteří jí obklopovali. Zažívala se svým pohádkovým skřítkem mnoho krásných prožitků. Objevovali spolu přírodu, vlastnosti, ukryté ve svém nitru, o kterých sami nevěděli, a tím se od sebe navzájem učili.
Dítě jménem DUŠE ...
... byla jedna Duše, která se na "onom světě" nebo chcete-li, v jemnohmotnosti na svůj pozemský úkol, připravovala a vybrala si místo a rodiče, kde by po vtělení nalezla ty nejlepší podmínky pro odčinění svého karmického dluhu ...
Správné rozhodnutí
Uděláme-li nějaké rozhodnutí ze strachu, nepřinese nám nic dobrého, i když jeho záměr byl vyhnout se nějakému nebezpečí.
